Atopický ekzém

Atopická dermatitida (atopický ekzém, lat. dermatitis atopica, eczema atopicum) je chronický neinfekční, imunitně podmíněný neinfekční zánět kůže. Je podmíněna geneticky, kdy jsou přítomny vrozená porucha kožní bariéry a imunitní funkce. Je charakterizovaná suchostí a svěděním kůže a širokým spektrem tíže onemocnění. Atopický ekzém postihuje různé části těla podle věku pacienta. Objevuje se nejčastěji za 3 měsíce po narození na hlavě a trupu, v batolecím věku postihuje nejvíce loketní a podkolenní jamky, zápěstí a krk a v dospělosti bývá navíc i na hrudníku. Základním kožním projevem je kromě suchosti kůže přítomnost červených pupínků až puchýřků, které splývají do skupin. V případě akutního průběhu může povrch mokvat nebo je postižen zarudnutím celý kožní povrch. Průběh ekzému je chronický, střídají se období zlepšení a akutního vzplanutí, obvykle po provokaci zevními (oděv, kontakt s nevhodnou látkou, vlastní pot, alergeny prostředí, kouření) nebo vnitřními faktory (potraviny, stres). Vzhledem k chronickému průběhu a přítomnosti svědění, zhoršuje ekzém významně kvalitu života.

Atopická dermatitida se často sdružuje s dalšími nemocemi (senná rýma a astma), ale i dalšími kožními chorobami (vitiligo a alopecia areata). V poslední době jsou často popisována i celková přidružená onemocnění (metabolický syndrom, nespecifické střevní záněty atd.). Navíc může být průběh onemocnění komplikován infekcemi virovými (bradavice, moluska, opar) nebo bakteriálními (impetigo).

Léčba atopické dermatitidy se řídí závažností onemocnění. Hodnocení se provádí pomocí různých škál, ale účinnost prvního biologika je hodnocena pomocí skóre EASI (Eczema Area and Severity Index), které může mít hodnotu od 0 do 72 (hodnocení je odlišné od skóre PASI pro lupénku).

Mírná forma atopického ekzému se léčí místními léky, slabě účinnými kortikoidy I. a II. třídy a inhibitory kalcineurinu, takrolimem (0,03% nebo 0,1% mast) a pimekrolimem (0,1% krém). Základem léčby je pravidelné používání promazávacích prostředků (tzv. emoliencií). Pro dlouhodobou léčbu se doporučuje tzv. proaktivní či preventivní režim spočívající v aplikaci takrolimu či pimekrolimu 2 x týdně večer. Je-li topická léčba nedostatečně účinná, je metodou druhé volby fototerapie ultrafialovým světlem UVB nebo UVA, resp. UVA1.

Celková léčba cyklosporinem, methotrexátem či dalšími celkovými léky je indikována, pokud ani fototerapie a místní léčba nestačí ke zhojení kožních projevů. Problémem jsou však nežádoucí účinky, které vedly k výzkumu nových léčiv, jež vyústil ve schválení první biologické léčby.